Ještě dnes více než 30 let po svržení komunistické diktatury v
tehdejším Československu nalezneme v Praze ulici oslavující teror
jedné z prvních evropských socialistických diktatur, která
inspirovala nejen Karla Marxe, ale i Vladimira Iljiče Lenina k
ospravedlňování brutálního teroru ve jménu proletariátu. Jedná se o
ulici Komunardů. Je to již víc jak 150 let od povstání
francouzského hnutí komunardů, kteří svým brutálním barbarským
terorem a vražděním v ulicích Paříže předznamenali hrůzy
komunistických genocid 20. století. Komunardi byli příslušníci
revoluční diktatury v Paříži roku 1871 (jednalo se o revoluční
povstání po porážce Francie ve válce s německými státy v roce
1870), kteří se proslavili nejen brutálním terorem, ale i snahou
zavést socialistický režim v Paříži (mezi pozitivními návrhy na
zlepšení podmínek života obyčejných lidí byly i čistě socialistické
návrhy včetně omezení lidských práv ve jménu zájmu většiny), a po
své krátké vládě nad Paříží byli komunardi v odvetě za svou
brutalitu a vraždění hromadně popravováni a část byla odeslána na
nucené práce. Již krátce po událostech roku 1871 bylo hnutí a vláda
komunardů mytizovány, jejich zločiny byly bagatelizovány či rovnou
popírány a dnes jsou mnohá místa s nimi spojená místy uctívání
moderních západoevropských socialistických hnutí. Jak příznačné
přitom je, že samotný vůdce ruských bolševiků Lenin označil za
největší chybu komunardů, že byli málo brutální a jejich teror byl
nedostatečný. Proto i samotní ruští bolševici a jejich evropští i
neevropští komunističtí partneři se během 20. století řídili
nepsaným heslem, že raději více teroru a brutality než méně.
Komunardi z Paříže roku 1871 se tak stali ideovými předchůdci
komunistických vyhlazovacích táborů od Evropy po Asii.
Rímska ríša sa na vrchole svojho rozmachu dostávala do čoraz
búrlivejších pomerov, keď bola napádaná rôznymi kmeňmi spoza
vonkajších hraníc ríše a zároveň v jej vnútri vznikali rozpory
medzi samotnými Rimanmi. Marcus Aurelius sa stal cisárom práve v
takýchto pohnutých časoch. Väčšiu časť svojej vlády bol nútený
prežiť medzi vojskom v odľahlých častiach ríše v bojoch za
zachovanie jej celistvosti a v snahe usporiadať pomery po často
vznikajúcich rozbrojoch. Životné skúsenosti počas mnohých takto
prežitých rokov mu umožnili, aby si v neskoršom čase svojho života
vytvoril ucelený pohľad na ľudské bytie a strasti s ním spojené. Je
známy ako cisár, ktorý sa výrazne zaujímal o filozofiu, o poznanie
ľudskej duše, pričom bol silným zástancom stoicizmu. Marca Aurelia
preslávila jednak jeho výnimočná schopnosť udržiavať i počas
problematických pomerov celistvosť ríše a riešiť zložité problémy,
a tiež jeho filozofické dielo Myšlienky k sebe samému. Dielo
napísal v posledných rokoch svojho života a začal ho písať na území
Kvádov pri Hrone, teda na území dnešného Slovenska. V Myšlienkach
zhŕňa svoje životné skúsenosti a s umiernenosťou sa ponára do úvah
o podstate sveta a o jeho princípoch. Okrem vlastných názorov
uvádza i množstvo myšlienok iných autorov, čo svedčí o jeho
mimoriadne vysokej vzdelanosti. Myšlienky Marca Aurelia sú veľmi
pôsobivé a je z nich zrejmé, že ich autor bol znamenitý muž, ktorý
sa obdivuhodným spôsobom dokázal zamýšľať nad ľudskou existenciou.
Publikáciu dopĺňa úvodná štúdia Miloslava Okála Život a dielo Marca
Aurelia.
Stále hľadáte nejaké knihy on-line a už Vás nebaví prechádzať všetky e-shopy?
Nájdite všetky knihy, ktoré si chcete kúpiť. Pridajte si ich do košíka a nechajte nás, aby sme porovnali ceny a dostupnosť e-shopov s knihami a zobrazili Vám tie najvýhodnejšie ponuky!
Potom už stačí len prejsť do vybraného e-shopu a knihy si objednať...