Když byl Karel Škrabal součástí nastupující básnické generace, jeho
verše četli jen kamarádi. Vyučil se mistrem skvěly´ch sloganů.
Jenže pro umělce byl pouhy´ novinář, na literární scénu příliš
vulgární, akademikům se jevil jako „zprávař“ a aktivista. Vítrholc
musel přijít. Na palubě parníku, ktery´ se měl jmenovat vídrholec
(z němčiny, základem druhé části je slovo holz čili dřevo), učinil
Karel nejzásadnější manažerská rozhodnutí. Začal číst po klubech,
barech a kavárnách. Vydal desku, několik almanachů, několik
básnicky´ch sbírek. Hlouběji přilnul k avantgardě a undergroundu.
Mezioborovy´ umělecky´ provoz se stal součástí jeho bytosti stejně
jako asociace na slova vítr a holy´. Mimochodem podle Českého
etymologického slovníku Jiřího Rejzka byl Vídrholec les na cestě z
Českého Brodu do Prahy, ktery´ by´val skry´ší loupežníků. Nechceme
by´t ani hezčí, ani lepší. Střežíme tajemství. Obyčejné
nezapomenutelné chvíle. Umíme se bavit. Dalibor Maňas Moc se to
neví / Vyhrává ten kdo stojí“ utrousí lakonicky Karel Škrabal ve
sbírce Nikoho nečekám, protože v předchozím verši „kdekdo běží jako
o život“. Trochu to připomíná taoistickou ideu wu-wej:
nezasahování, nekonání, nečinnost. Protože „přílišné úsilí brání
dosažení cíle“ (Tao-te-ťing). A také to upomíná na epitaf vytesaný
na jednom z náhrobků hřbitova v kalifornském San Pedru: „Nesnaž se“
(Don’t try). Pod oním náhrobkem je pochován básník a spisovatel
Charles Bukowski. Nejde však o „stání“ ve smyslu odevzdané
pasivity. Jde o klid výsostně tvořivý. O odstup od vřavy světa –
ale proto, aby ten zběsilý svět bylo možno v básni obejmout.
Angažovat se bez angažovanosti, chtělo by se dodat… Rozmáchlá gesta
a kosmické fráze u Škrabala nejsou domovem. Protože na psaní básní
přeci „stačí trocha úzkosti, zamlžený okno a odstavné parkoviště
pro kamiony“. Básník věří výhradně své zkušenosti – a ta je veskrze
obyčejná. S ironickou empatií pozoruje a s něžnou břitkostí viděné
komentuje. Na nikoho nečeká, ale náruč má doširoka. Jestli mám na
Karlových básních něco opravdu rád, pak to, že jim lze věřit. Milan
Ohnisko
Rímska ríša sa na vrchole svojho rozmachu dostávala do čoraz
búrlivejších pomerov, keď bola napádaná rôznymi kmeňmi spoza
vonkajších hraníc ríše a zároveň v jej vnútri vznikali rozpory
medzi samotnými Rimanmi. Marcus Aurelius sa stal cisárom práve v
takýchto pohnutých časoch. Väčšiu časť svojej vlády bol nútený
prežiť medzi vojskom v odľahlých častiach ríše v bojoch za
zachovanie jej celistvosti a v snahe usporiadať pomery po často
vznikajúcich rozbrojoch. Životné skúsenosti počas mnohých takto
prežitých rokov mu umožnili, aby si v neskoršom čase svojho života
vytvoril ucelený pohľad na ľudské bytie a strasti s ním spojené. Je
známy ako cisár, ktorý sa výrazne zaujímal o filozofiu, o poznanie
ľudskej duše, pričom bol silným zástancom stoicizmu. Marca Aurelia
preslávila jednak jeho výnimočná schopnosť udržiavať i počas
problematických pomerov celistvosť ríše a riešiť zložité problémy,
a tiež jeho filozofické dielo Myšlienky k sebe samému. Dielo
napísal v posledných rokoch svojho života a začal ho písať na území
Kvádov pri Hrone, teda na území dnešného Slovenska. V Myšlienkach
zhŕňa svoje životné skúsenosti a s umiernenosťou sa ponára do úvah
o podstate sveta a o jeho princípoch. Okrem vlastných názorov
uvádza i množstvo myšlienok iných autorov, čo svedčí o jeho
mimoriadne vysokej vzdelanosti. Myšlienky Marca Aurelia sú veľmi
pôsobivé a je z nich zrejmé, že ich autor bol znamenitý muž, ktorý
sa obdivuhodným spôsobom dokázal zamýšľať nad ľudskou existenciou.
Publikáciu dopĺňa úvodná štúdia Miloslava Okála Život a dielo Marca
Aurelia.
Stále hľadáte nejaké knihy on-line a už Vás nebaví prechádzať všetky e-shopy?
Nájdite všetky knihy, ktoré si chcete kúpiť. Pridajte si ich do košíka a nechajte nás, aby sme porovnali ceny a dostupnosť e-shopov s knihami a zobrazili Vám tie najvýhodnejšie ponuky!
Potom už stačí len prejsť do vybraného e-shopu a knihy si objednať...