Když byl Karel Škrabal součástí nastupující básnické generace, jeho
verše četli jen kamarádi. Vyučil se mistrem skvěly´ch sloganů.
Jenže pro umělce byl pouhy´ novinář, na literární scénu příliš
vulgární, akademikům se jevil jako „zprávař“ a aktivista. Vítrholc
musel přijít. Na palubě parníku, ktery´ se měl jmenovat vídrholec
(z němčiny, základem druhé části je slovo holz čili dřevo), učinil
Karel nejzásadnější manažerská rozhodnutí. Začal číst po klubech,
barech a kavárnách. Vydal desku, několik almanachů, několik
básnicky´ch sbírek. Hlouběji přilnul k avantgardě a undergroundu.
Mezioborovy´ umělecky´ provoz se stal součástí jeho bytosti stejně
jako asociace na slova vítr a holy´. Mimochodem podle Českého
etymologického slovníku Jiřího Rejzka byl Vídrholec les na cestě z
Českého Brodu do Prahy, ktery´ by´val skry´ší loupežníků. Nechceme
by´t ani hezčí, ani lepší. Střežíme tajemství. Obyčejné
nezapomenutelné chvíle. Umíme se bavit. Dalibor Maňas Moc se to
neví / Vyhrává ten kdo stojí“ utrousí lakonicky Karel Škrabal ve
sbírce Nikoho nečekám, protože v předchozím verši „kdekdo běží jako
o život“. Trochu to připomíná taoistickou ideu wu-wej:
nezasahování, nekonání, nečinnost. Protože „přílišné úsilí brání
dosažení cíle“ (Tao-te-ťing). A také to upomíná na epitaf vytesaný
na jednom z náhrobků hřbitova v kalifornském San Pedru: „Nesnaž se“
(Don’t try). Pod oním náhrobkem je pochován básník a spisovatel
Charles Bukowski. Nejde však o „stání“ ve smyslu odevzdané
pasivity. Jde o klid výsostně tvořivý. O odstup od vřavy světa –
ale proto, aby ten zběsilý svět bylo možno v básni obejmout.
Angažovat se bez angažovanosti, chtělo by se dodat… Rozmáchlá gesta
a kosmické fráze u Škrabala nejsou domovem. Protože na psaní básní
přeci „stačí trocha úzkosti, zamlžený okno a odstavné parkoviště
pro kamiony“. Básník věří výhradně své zkušenosti – a ta je veskrze
obyčejná. S ironickou empatií pozoruje a s něžnou břitkostí viděné
komentuje. Na nikoho nečeká, ale náruč má doširoka. Jestli mám na
Karlových básních něco opravdu rád, pak to, že jim lze věřit. Milan
Ohnisko
V treťom diely série OUTLANDER sa dozvedáme, že Jamiemu Fraserovi
sa ani pri všetkej snahe nepodarilo zahynúť na bojisku pri
Cullodene. Nie je z toho nadšený. V dvadsiatom storočí je Claire
síce šokovaná z odhalenia, že Jamie prežil, ale rovnako je aj
nadšená. Spoznávame Jamieho príbeh, ako postupne plynie, keď sa
pokúša pozliepať život z čiastočiek svojej duše aj svojej krajiny,
ktoré zostali, a z Clairinho krátkeho opisu spoznáme uplynulých
dvadsať rokov po tom, čo ho opustila v Cullodene. Roger MacKenzie a
Brianna (Clairina a Jamieho dcéra) si k sebe nachádzajú cestu počas
spoločného pátrania útržkami minulosti a tvrdošijne hľadajú stopy
po Jamiem Fraserovi. Dokážu ho nájsť? A ak sa im to podarí, vráti
sa Claire k nemu? A ak sa vráti... čo bude potom? Úprimne? Asi by
bolo jednoduchšie opísať, čo sa nestalo, ako to, čo sa stalo.
Príbeh plynie od duchov Samhainu v Škótskej Vysočine až k uliciam a
nevestincom Edinburghu, k šírošírym diaľavám na mori a
dobrodružstvám v Západnej Indii. Kníhtlač, vlastizrada, vražda,
vúdú, čínsky fetišizmus nôh, únos, korytnačia polievka a mnoho
iného. Ale za tým všetkým stojí jediná Jamieho otázka: „Sassenach,
prijmeš ma takého, aký som, a riskneš všetko pre muža, ktorého si
kedysi poznala?“
Stále hľadáte nejaké knihy on-line a už Vás nebaví prechádzať všetky e-shopy?
Nájdite všetky knihy, ktoré si chcete kúpiť. Pridajte si ich do košíka a nechajte nás, aby sme porovnali ceny a dostupnosť e-shopov s knihami a zobrazili Vám tie najvýhodnejšie ponuky!
Potom už stačí len prejsť do vybraného e-shopu a knihy si objednať...