Dcery

Každá rodina má ve skříni své kostlivce, a čím méně se o nich mluví, tím více chrastí kostmi, aby na sebe upozornili. Ve svém druhém románu autorka vypráví příběh čtyř generací své vlastní rodiny a jeho děj se ze Slovácka přesouvá do Prahy a do severních Čech. Zpočátku je velká stmelená rodina schopná společně čelit dopadům dějinných zvratů české historie, která až tragicky poznamenává osudy některých jejích členů. Nositelkami síly celé rodiny jsou ženy, Josefčiny dcery, ale čím více se rozpadávají jejich vlastní manželství i původně pevné rodinné vztahy, tím osudověji o tuto sílu přicházejí. Jako místy až černá niť se knihou vinou otázky nad vztahy mezi ženami, které jsou zdánlivě příliš silné, a muži, kteří jsou zdánlivě příliš slabí, i vědomí, že jeden tragický okamžik v životě první generace dokáže poznamenat životy těch, kteří se teprve narodí a lidé sami zranění svá zranění přenášejí dál a dál. Pestrá mozaika příběhů rodičů, dětí a vnuků nenechá čtenáře vydechnout svou někdy až brutální energií, přesto dává naději, že i sebetěžší rodinnou historii zatíženou mlčením a tajnostmi lze unést i zvládnout a hlavně ji nepředávat dalším generacím.