Architektura a česká politika v 19.–21. století - Kolektív autorov

Publikace je závěrečnou částí stejnojmenného pětiletého badatelského projektu UMPRUM, realizovaného pedagogy, absolventy a doktorskými studenty oboru teorie a dějin umění. Výzkum sleduje architekturu a politiku v jejich vzájemných, oboustranných vztazích. Pohlíží na architekturu nejen jako na pasivní prostředek národní a státní reprezentace, nýbrž stejně tak jako na aktivní složku, která spoluutváří společenskou a politickou sféru. Současná Česká republika je malý stát s deseti miliony obyvatel, zřetelně geograficky vymezený - zejména ve své západní části - prostorem české kotliny obklopené hraničními pohořími. Zdá se, že i politicky je dnes jasně ukotvenou součástí střední Evropy. Novodobá historie tohoto území je však velmi spletitá. Česká politika se za posledních 150 let utvářela v prostředí rozmanitých státních útvarů. Prošla tak mnoha zásadními zvraty, které měnily její prostorový rámec i státní zřízení. Po celé dlouhé 19. století až do roku 1918 byly české země součástí rakouského císařství, později rakousko-uherské monarchie. Po skončení první světové války pak daly spolu se Slovenskem a územím Podkarpatské Rusi na dnešní Ukrajině vznik samostatnému Československu, tzv. první republice. Během druhé světové války se z ní stalo torzo protektorátu Čechy a Morava, fakticky anektovaného německou třetí říší. Po roce 1945 byla obnovena Československá republika, která se po komunistickém puči roku 1948 na dlouhá desetiletí uzavřela do tzv. východního bloku zemí dirigovaných Sovětským svazem. Rok 1968 byl vyvrcholením krátkého ideologického uvolnění, ukončeného násilnou invazí sovětských vojsk. Zároveň definitivně zrušil ideu tzv. československého národa a změnil státní zřízení na federaci České a Slovenské socialistické republiky. Po sametové revoluci roku 1989 se navrátily demokratické poměry. Následně se však v roce 1993 stát rozpadl na dvě samostatné republiky, Českou a Slovenskou, které se v roce 2004 opět integrovaly do většího celku, Evropské unie. Kontinuita dějin české politiky v 19.–21. století se tak rozpadá na několik relativně samostatných období, z nichž jsou zde vybrány čtyři hlavní, s nejdelším trváním. Těmi byl frázován i celý výzkumný projekt, který se snažil sledovat roli, jakou ve vztahu k politické sféře hraje architektura. Pokoušel se ve všech obdobích zkoumat, jak architektura, urbanismus a obecně vystavěné prostředí vyjadřovaly pokaždé jiné nastavení dobové politiky. Každou ze čtyř sekcí zastřešuje úvodní motto – emblematický dobový citát - představující hlavní politickou ideu daného období. Dlouhé 19. století je především érou emancipace českého národa („Síla a budoucnost jest národu národnost“), meziválečná epocha dobou budování samostatného státu („Duch, který pracuje“), léta 1945–1989 pak věkem ideálů a vizí lepších zítřků („Budoucnost je skryta v přítomnosti“) a konečně období po roce 1989 časem obnovy demokracie („Ztracená vláda věcí tvých se k tobě navrátí“). Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II). Autorský tým: Klára Brůhová, Dita Dvořáková, Kristýna Fabiánová, Elena Fialková, Jan Galeta, Marcela Hanáčková, Anna Hejmová, Vendula Hnídková, Michaela Janečková, Karolina Jirkalová, Lenka Kerdová, Petr Klíma, Vojtěch Märc, Terezie Nekvindová, Eva Novotná, Veronika Rollová, Cyril Říha, Jindřich Vybíral. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková.