Vlci
Šestá básnická sbírka Františka Dryjeho (1951) je volně inspirována jedním z posledních cyklů pastelových kreseb Evy Švankmajerové (1940 - 2005), nazvaném Vlci byli opět vysazeni v českých lesích (2004), jenž patří v jejím díle bezpochyby k nejvýraznějším - lze ho mimo jiné chápat jako bolestnou existenciální reflexi vědomí smrti a smrtelnosti.
Básně a pastely mají stejná motivická i hodnotová východiska, která jsou oběma autorům společná či blízká: oba jsou významnými představiteli té tvůrčí (výrazové, imaginativní) linie, jejíž kořeny sahají do historie českého surrealismu (Nezval, Havlíček, Effenberger aj.). Dryje sám říká: "... pokouším se uchopit a zpracovat vnější, jakkoli ,vysoký\' či ,nízký\' podnět svým jedinečným způsobem ... pozřít jej a vyplivnout vtělený do mého masa a převlečený do mé kůže - pokouším se nahlížet svět především hranolem subjektivity, jenž lomí odněkud přicházející světelný svazek impulzu, a tak nasvěcuje cestu k jedině platné, imaginativní komunikaci."
- Gaby Melian
- Andrea Olšovská
- Sundanceová Kyra
- Keina Yoshida
- Yang Jane
- Lawrence Schiller
- Szilvia Révész
- Mária Kozma
- Milan Skála
- Pierre Lefévre
- Blanka Hošková Andrea
- teoretický základy deformačnej a pevnostnej analýzy
- Cat Le Blanc
- Cecily von Ziegesarová
- Maddie Bailey
- Biskupičová Janka
- Alethea Harampolis
- Kristina Lowis
- Dana Strachotová
- Sigri Sandberg
- Miloš Rubaška
