Skladatel, dirigent a houslista Ondřej Kukal patří k
nejvýznamnějším a také nejvšestrannějším českým hudebním osobnostem
střední generace. Na své nové CD vybral následující skladby.
Dechový kvintet op. 47 „Jednovětý“ je turbulentní čtvrthodinové
dílko, které po zhruba pětiminutovém pomalém úvodu proměňuje a
zrychluje svůj tep. Hudba si doslova vychutnává barevné souzvuky
dechových nástrojů, což se odráží i v sofistikované práci s imitací
a kontrapunktem. Je to skladba, která si žádá špičkové
profesionální interprety. Můžeme slyšet vířivé figurace a běhy.
Dechový kvintet připomíná neustálými proměnami metrického impulzu
vzdáleně Janáčkovy smyčcové kvartety, ovšem Kukalova hudba mluví k
posluchači méně vyhrocenou řečí. Saxofonianna pro smyčcový kvartet
a saxofon zpočátku evokuje gipsy jazz, později se přidává saxofon
se svými článkovitě úsečnými promluvami. Pseudofolklorní aluze se
objevují i ve stylizaci partu smyčců, které obsahují názvuky
improvizovaných pasáží, jež jsou ve skutečnosti přesně vypsané.
Rytmus je často synkopický a posouvá vnímání skladby daleko za
hranice domnělé improvizace. Tubopiccolarium je naprosto odlišná
estetika. Úvodní introdukce ve smyčcích zní bezmála hindemithovsky.
Hutná sazba je vystřídána groteskním dialogem pikoly a tuby, který
přeneseně připomene kreslené animované seriály ze staré doby, kde
se povětšinou honila myš s několikanásobně větším a hloupějším
protivníkem. Zhruba čtvrthodinové Tubopicolarium je snímáno
dynamickou optikou filmového střihu. Veliké stmívání pro baryton a
klavír je cyklus šesti písní na básně Jiřího Ortena. Zde je hudba
naopak gnómicky zhuštěná a mysteriózní. Dotýká se esenciální
podstaty veršů a tragičnosti básníkova údělu. Závěrečnou skladbou
je Balada esspresiva pro violoncello a klavír. I zde můžeme
postřehnout určité tajemství, které z hudby vyzařuje. Nikoli
náhodou se jedná o jedno z prvních děl, které Kukal napsal po svém
pádu do hluboké studny zapomnění. V hudbě Balady se vše naléhavě
táže, doptává a touží vědět. Odpověď ale nepřichází, než ve smyslu
hudby jako takové. Celkový čas 77:01
V treťom diely série OUTLANDER sa dozvedáme, že Jamiemu Fraserovi
sa ani pri všetkej snahe nepodarilo zahynúť na bojisku pri
Cullodene. Nie je z toho nadšený. V dvadsiatom storočí je Claire
síce šokovaná z odhalenia, že Jamie prežil, ale rovnako je aj
nadšená. Spoznávame Jamieho príbeh, ako postupne plynie, keď sa
pokúša pozliepať život z čiastočiek svojej duše aj svojej krajiny,
ktoré zostali, a z Clairinho krátkeho opisu spoznáme uplynulých
dvadsať rokov po tom, čo ho opustila v Cullodene. Roger MacKenzie a
Brianna (Clairina a Jamieho dcéra) si k sebe nachádzajú cestu počas
spoločného pátrania útržkami minulosti a tvrdošijne hľadajú stopy
po Jamiem Fraserovi. Dokážu ho nájsť? A ak sa im to podarí, vráti
sa Claire k nemu? A ak sa vráti... čo bude potom? Úprimne? Asi by
bolo jednoduchšie opísať, čo sa nestalo, ako to, čo sa stalo.
Príbeh plynie od duchov Samhainu v Škótskej Vysočine až k uliciam a
nevestincom Edinburghu, k šírošírym diaľavám na mori a
dobrodružstvám v Západnej Indii. Kníhtlač, vlastizrada, vražda,
vúdú, čínsky fetišizmus nôh, únos, korytnačia polievka a mnoho
iného. Ale za tým všetkým stojí jediná Jamieho otázka: „Sassenach,
prijmeš ma takého, aký som, a riskneš všetko pre muža, ktorého si
kedysi poznala?“
Stále hľadáte nejaké knihy on-line a už Vás nebaví prechádzať všetky e-shopy?
Nájdite všetky knihy, ktoré si chcete kúpiť. Pridajte si ich do košíka a nechajte nás, aby sme porovnali ceny a dostupnosť e-shopov s knihami a zobrazili Vám tie najvýhodnejšie ponuky!
Potom už stačí len prejsť do vybraného e-shopu a knihy si objednať...