Tragické lodní katastrofy 20. století - Karel Renc

Když se začtete do jednotlivých kapitol této knihy, tak náhle zjistíte, kolik životů bylo zbytečně zmařeno jen díky honbě za ziskem, slávou, bezohledností, pochybnými rozhodnutími, nebo nedodržováním základních pokynů pro plavbu jak v míru, tak i za války, liknavostí, lajdáctvím, tajením hrubých konstrukčních závad, nepochopitelných hazardérstvím a podobně. Je smutnou skutečností, že ani technologický rozvoj stavby lodí od dřevěných po smíšené konstrukce, na které navázaly železné nýtované konstrukce a později svařované ocelové konstrukce, nevedly ke snížení nehodovosti lodí. V důsledku industrializace a průmyslového rozvoje na přelomu 19. a 20. století se v předních zemích světa rozvinula ve velkém stavba lodí s nebývalým výtlakem a výkonným parním strojem. Na vodu byly spuštěny obrovské lodě, jejichž kapacita se měřila v tisících pasažérů či mužů posádky. Parní stroje umožnily dlouhé cesty po celém světě. Nahrazení dřevěného trupu ocelí lodě zlevnilo a zpevnilo, čímž poskytlo stavbě lodí všechny potřebné zdroje. Ale i přes zlepšení kvality stavby lodí se lodě potápěly neméně často než v předchozích staletích, jen rozsah katastrofy byl kvůli počtu obětí mnohem tragičtější. Tato kniha vám řekne o největších námořních katastrofách v historii. Text je rozdělen na dvě části: v první jsou zařazeny lodě podle důvodu, který vedl k jejich ztroskotání. U těchto lodí jsou uvedeny i jejich technické parametry. Ve druhé části jsou většinou zařazeny lodě, jejichž potopení vedlo k největšímu počtu obětí. Výjimku tvoří Kursk a Costa Concordia, jež byly zařazeny kvůli zajímavým záchranným pracím.