Španělské idearium

Kniha esejů o španělské povaze na pozadí úpadku Španělska po ztrátě posledních kolonií (Kuby a Filipín). Ángel Ganivet (1865–1898) patří k nejvýznamnějším španělským spisovatelům a především esejistům druhé poloviny 19. století. Vystudoval práva a filosofii, později působil ve španělských diplomatických službách v Antverpách, Helsinkách a Rize, kde nakonec pod vlivem těžké choroby, neuspořádaného milostného vztahu a rozčarován stavem své země spáchal sebevraždu. Plynně hovořil několika jazyky – řecky, francouzsky, severskými jazyky. Vedle románu Dobývání království mayského posledním španělským dobyvatelem Píem Cidem (1897) je jeho nejvýznamnějším dílem kniha esejů o španělské povaze Španělské idearium (1897). Pro toto filosofické dílo bývá literárními historiky označován za předchůdce Generace 98. Příslušníci této Generace, významní španělští spisovatelé a filosofové, vstoupili do literatury v roce 1898, tedy v době, kdy Španělsko přišlo o své poslední zámořské kolonie. Z „říše, nad níž kdysi slunce nezapadalo“ zůstal hospodářsky zaostalý a myšlenkově vyprahlý stát. Španělské intelektuální elitě samozřejmě osud jejich země nebyl lhostejný a svými díly usilovali o její duchovní obnovu. Jedním z prvních autorů, který téma obnovy nastolil, byl právě Ángel Ganivet. Své představy o východisku z politické a morální krize a o budoucnosti Španělska shrnul v eseji Španělské idearium. Ze spisovatelské Generace 98 nebyl snad jediný autor, který by nějakým způsobem, přímo či nepřímo, na Ganivetovo dílo nereagoval, ať už souhlasně nebo polemicky. Zatímco většina významných autorů zmíněné Generace byla přeložena do češtiny, Ganivet, jenž téma přemítání o osudu Španělska a jeho úloze v Evropě otevřel, dosud přeložen nebyl. Český čtenář se již mohl seznámit například s dílem Miguela de Unamuna, José Ortegy y Gasseta a dalších. Mezi spisy věnovanými španělské identitě zaujímá Ganivetovo Španělské idearium rozhodující místo. V některých aspektech jsou eseje poplatné své době a nemají jinou než historicky podmíněnou hodnotu, v jiných aspektech nabývají Ganivetoy názory, které byly ve své době kritizovány, po stu letech překvapivě na aktuálnosti a lze je považovat možná i za prorocké.K vlastnímu textu Ganivetova eseje jsou připojeny články k tématu, které ve formě otevřených dopisů mezi Ángelem Ganivetem a Miguelem de Unamunem byly v roce 1898 publikovány na stránkách novin El Defensor de Granada pod názvem El porvenir de Espańa.