Sídlo smutku
Po smrti matky je 11letý Marcus poslán, aby žil na malém ostrově
v Jižní Karolíně se svou tetou, samotářskou malířkou se
strašidelnou minulostí.
Teta Charlotte, málomluvná žena, ukáže Marcusovi rozbořené stavení
a řekne mu, že ji už 30 let pravidelně navštěvuje, protože je
dokonalým obrazem jejího zborceného života. Stavení se stalo
inspirací i pro její kresby.
Místní stavení říkají „Sídlo smutku“, protože před padesáti lety z
něj během hurikánu beze stopy zmizeli rodiče s malým chlapcem.
Jejich těla se nikdy nenašla a chalupa od té doby zůstala
prázdná.
Když teta maluje a Marcus je sám, chodí ke stavení a testuje svou
odvahu – pokaždé se přiblíží o něco blíž. Zdá se mu, že ho pozoruje
duch dávno zmizelého chlapce...
Marcus, plný zvědavosti a otevřený všemu neznámému a podivuhodnému,
se snaží s duchem promluvit. Netuší, zda je hodný nebo ne.
Sídlo smutku je skvělým duchařským příběhem, ale i příběhem o žalu,
výčitkách a vzpomínkách, které nás pronásledují.
