Obejmout minulost

Vzpomínky francouzského básníka adramatika Paula Claudela Obejmout minulost (s původním názvem Mémoires improvisés – Improvizované paměti) jsou přepisem 42rozhovorů, které vedl sJeanem Amrouchem vletech 1951–1952. Paul Claudel vlastní memoáry nikdy nenapsal. Nahradil je účastí vrozhlasovém pořadu, vněmž mohl promýšlet události svého života adíla postupně na mnohahodinové ploše verbální improvizace. Textový přepis rozhovorů respektuje myšlení vřeči isjejími odbočkami anedokončenými formulacemi aplasticky zachycuje mluvní charakter rozhovoru. Výrazný podíl na výsledné kvalitě rozhovoru měl spisovatel anovinář J.Amrouche (1906–1962), který dokázal být Claudelovi rovnocenným partnerem. Už dříve ve Francouzské rozhlasu vymyslel pořad na principu dlouhodobého rozhovoru-seriálu. Před Claudelem podobně vyzpovídal iAndrého Gida (34 setkání, 1949), později ještě Françoise Mauriaca (40 rozhovorů, 1952–1953) aGiuseppa Ungarettiho (12 rozhovorů, 1955–1956). Amrouche se na interview sosmdesátiletým Paulem Claudelem, „největším žijícím francouzským básníkem“, velmi zevrubně připravil. Sdůkladnou znalostí pramenů aliteratury, srespektem, ale ijistou neodbytností, se snaží přimět Claudela, aby se rozpomínal na konkrétní okolnosti vzniku svých her, vyptává se na vnitřní příbuznost Claudelových dramatických postav aotisk autora vnich, provokuje analéhá, aby zpovídaný nezamlčoval nepříjemná témata. Paul Claudel se tak postupně vrací do dětství vTardensku, vzpomíná na pařížské dospívání, dobu studia asvé náboženského probuzení. Připomíná si chvíle, kdy se seznamoval sdílem Rimbauda, Danta, Shakespeara aAischyla, mluví oodloučení, které zažíval vdobě svého diplomatického působení vČíně ijinde. Vzpomíná na své přátele Romaina Rollanda, Jacquese Riviera, Philippa Berthelota, Daria Milhauda, na své umělecké kolegy Andrého Gida, Jeana-Louise Barraulta, Andrého Suaresea další. Zamýšlí se nad vlnou zájmu divadel ojeho hry – vroce 1951teprve nedávnou. Bylo by omylem očekávat od knihy Obejmout minulost dokumentární, jevový popis událostí aokolností. Paul Claudel neklouže po povrchu. Snaží se dobrat podstaty, vypráví příběh svého duchovního amyšlenkového zrání, jeho otisk vosobních vztazích iumělecké tvorbě. Paradoxním závěrem je Claudelovo poznání, že vpodstatějde oto, dělat, co můžeme, aniž máme jistotu, že jsme kdy plně uspěli. Právě vpřípadě Paula Claudela se ovšem nesporný umělecký úspěch prověřuje v neustávající recepci jeho díla ivíce než šedesát let po jeho smrti. Rozhovory původně odvysílal Francouzský rozhlas ve dnech 21.5. – 12.7. 1951a1. 10.1951 – 14.2. 1952.Poprvé knižně vyšly vpařížském nakladatelství Gallimard ještě za Claudelova života vroce 1954aznovu vrevidované verzi Louise Fourniera vroce 1969.Poslední, čtyřicátý druhý rozhovor nebyl vysílán ado knihy jej zařadil až Fournier ve druhém vydání. Český překlad se opírá otřetí vydání knihy vGallimardu zroku 2001.Zvukové záznamy rozhovorů vyšly na 12CD ve vydavatelství Fremeaux vroce 2009(čtyřicátý druhý ve zvukovém vydání chybí, varchivu Francouzského rozhlasu se magnetofonový pásek nepodařilo dohledat). České vydání je doplněno bibliografií přeložených textů Paula Claudela do češtiny aslovenštiny adále soupisemčeských divadelních, rozhlasových atelevizních inscenací Claudelových děl. Paul CLAUDEL (6. 8.1868 ve Villeneuve-sur-Fere – 23.2. 1955vPaříži), francouzský básník, dramatik aesejista, po studiu práv apolitických věd nastoupil vroce 1893dráhu diplomata, vrůzných funkcích působil vUSA, Číně, Německu, Rio de Janeiru amimo jiné též vPraze (1909–1911), ve dvacátých atřicátých letech pak byl postupně vyslancem vTokiu, Washingtonu aBruselu. Poezii Rimbaudových Iluminací, která ovlivnila především jeho básnické začátky, Claudel označuje za „jitřenku své konverze“ vroce 1886.Pro jeho básnické adramatické dílo je charakteristická osobitá veršová forma arytmická modulace. Claudelova dramata přivádějí na scénu síly celého světa – „nadpřirozené síly, historické síly asíly intelektuální“ – aumožňují divákovi pokoušet se „vesmír vysvětlit anajít své místo vkoncertu sil, které vněm působí aspolu zápasí“ (J. Amrouche). Claudelovo dílo tvoří velkorysé vyústění symbolistických východisek ve francouzské literatuře.