Muž, který rozuměl hadí řeči - Andrus Kivirahk

V románě Muž, který rozuměl hadí řeči (2007) uvádí Kivirähk čtenáře do 13. století, do doby christianizace Estonska. Líčí tu komunitu lesních lidí, která se postupně rozpadá, neboť její členové odcházejí do vesnice, aby se tu dali pokřtít a žili jako křesťané. Nakonec zůstane poslední muž, který rozuměl hadí řeči a dovedl komunikovat s živočichy. Autor hojně čerpá z estonské mytologie, jíž je poznamenán život lesních lidí, drsný, ale svobodný. Děj románu má prudký spád, některé výjevy jsou kruté až hororové, například fanatismus pohanského kněze Ülgase. Kivirähk charakterizoval tento svůj román jako příběh jednoho vymírajícího národa a jazyka a vyslovil obavu, aby za nějakých sto let nebyl posledním mužem ten, kdo rozuměl estonské řeči. O autorovi Andrus Kivirähk (1970) je estonský prozaik, dramatik a fejetonista. Publikovat začal už ve čtrnácti letech. Psal pro různé časopisy humoresky, parodie, fejetony a krátké povídky. První knihu vydal jako pětadvacetiletý a obdržel za ni cenu Kulturního kapitálu. Jsou to Vzpomínky Ivana Oravy aneb Minulost jako modravé hory (Ivan Orava mälestused ehk Minevik kui helesinised mäed, 1995). Líčí tu humorným způsobem historii Estonské republiky a Estonské sovětské socialistické republiky. Po dvou letech následovala další próza Umělec Jakub (Kunstnik Jaagup), za niž dostal Tuglasovu prémii za nejlepší novelu roku. O historii divadla Estonia a o osudu herečky a tanečnice tohoto divadla E. Tetzkyové pojednává román Motýlek (Liblikas, 1999). Největší popularity dosáhl svým románem Dráb (Rehepapp, 2000). Jeho děj se odehrává v dávné minulosti na estonské vesnici, prostoupené vírou v nadpřirozené bytosti. Nechybí tu autorův svérázný humor, typický pro jeho díla.