Má duše stále hledá domov

Jestli vydržím ještě minutu, mohlo by se mi podařit přežít, mohlo by se mi podařit být něčím lepším než jen zoufalým feťákem. Jesse Thistle, v batolecím věku opuštěný oběma rodiči, se se svými dvěma bratry nakrátko ocitá v pěstounské péči, odříznutý od všeho, co kdy znal. Všechny tři děti se posléze dostanou k otcovým rodičům, jejichž milující, ale tvrdá výchova brzy vyvolá první konflikty. Celý dům i paměť všech členů rodiny navíc bez ustání trýznivě prostupuje duch Jesseho drogově závislého otce. Jesse se ve snaze vyrovnat s minulostí propadá do sebedestruktivního cyklu drogové a alkoholové závislosti a drobných zločinů, v důsledku nichž stráví s krátkými přestávkami víc než deset let na ulici. Teprve pak si uvědomí, že jestli nezačne žít jinak, zemře. Ve svých dojemně lidských, srdceryvných pamětech se Thistle upřímně a nebojácně svěřuje se svou problematickou minulostí, píše o ústrcích, které zažil, i o tom, jak se dozvěděl pravdu o svých rodičích. Díky své vytrvalosti a touze po vzdělání – a také nově nalezené lásce – si našel cestu zpět do kruhu domorodé rodiny a kultury, z níž pochází. Kniha je ale nejen výmluvným líčením následků, které přinášejí předsudky a rasismus – jejím hlavním poselstvím je uvědomění, že láska a podpora nás mohou dovést ke štěstí i navzdory okolnostem.