Provozování vodních sportů v Čechách, na Moravě a Slezsku je
tradičně spjato s vyvěšováním vlajek. Svědčí o tom litografie,
pocházející již z roku 1841. Zobrazuje Občanskou plovárnu pod
pražskou Letnou v té době. Její autor litograf Vincenc Kühnel
(1805–1873) na ní znázornil dva stožáry s pruhovanými vlajkami.
Vlajky na rozdíl od praporů přitom v suchozemských českých zemích
nebyly v té době tak běžné. Také spolky si místo vlajek nechávaly
zhotovit prapory. Výjimkou byly sportovní spolky, a to především
ty, které pěstovaly vodní sporty. Spolkové vlajky užívaly k výzdobě
svých loděnic, při závodech i při jiných příležitostech. K rozkvětu
spolkové činnosti přispěl liberálnější spolkový zákon z 15.
listopadu 1867. Neplatil pouze do r. 1918, převzala ho také první
Československá republika a v novelizované podobě byl účinný i během
okupace a po skončení druhé světové války až do roku 1951. Jeho
platnost skončila 30. září 1951, kdy následující den začal platit
zákon č. 68/1951 Sb. „O dobrovolných organisacích a shromážděních“
z 12. července 1951. Ten už s existencí spolků nepočítal. Díky
zákonu z roku 1867 však vznikly v českých zemích desítky klubů, v
nichž se zpočátku pěstovalo veslování, později i kanoistika,
jachting, vodní turistika či plavání. V této publikaci pro ně
užíváme termín vodosportovní kluby... Podobně jako u předchozích
čtyř částí podáváme základní údaje o všech spolcích, které
provozovaly vodní sporty v Čechách a na Moravě, pokud se nám
podařilo v archivech dohledat data jejich povolení příslušnými
úřady. Spolky jsou nadále řazeny chronologicky podle data úředního
povolení a zachycují období od roku 1937. Lexikon přinesl v pěti
částech informace o 294 vodosportovních klubech, svazech a
tělovýchovných jednotách a 363 kreseb jejich vlajek a praporů
zavedených před rokem 1989. Pro jejich snazší vyhledávání je na
konci této části uveden místní rejstřík.
Mladá psychologička Emerie sa práve udomácňuje vo svojej
novoprenajatej newyorskej kancelárii, keď ju prepadne akýsi chlap.
Emerie ho považuje za vlamača, no vysvitne, že tým nepozvaným
hosťom je v skutočnosti ona. Nóbl kancelária patrí právnikovi
Drewovi Jaggerovi, a kým dovolenkoval na Havaji, jeho priestory
prenajal Emerie nejaký falošný realitný agent. Na druhý deň, po
výsluchu na policajnej stanici, sa Drew nad ryšavkou zľutuje a dá
jej ponuku, ktorá sa v jej zlej finančnej situácii neodmieta – môže
zostať v jeho kancelárii, kým si nenájde iné miesto, výmenou za
pomoc pri dvíhaní telefónov. Emerie by mala byť vďačná a držať
jazyk za zubami, lenže keď počuje, aké rady rozdáva tento rozvodový
právnik klientom, ide ju roztrhať. Emerie je totiž manželská
poradkyňa a vzťahy napráva, nie rozvracia. Lenže Drew je nafúkaný,
arogantný, samoľúby chlap, nadšený sám zo seba, a tak sa napätie
medzi nimi stupňuje. Bože, keby aspoň nebol taký príťažlivý! Z
anglického originálu Egomaniac (EverAfter Romance, New York 2017)
preložila Veronika Lovich.
Stále hľadáte nejaké knihy on-line a už Vás nebaví prechádzať všetky e-shopy?
Nájdite všetky knihy, ktoré si chcete kúpiť. Pridajte si ich do košíka a nechajte nás, aby sme porovnali ceny a dostupnosť e-shopov s knihami a zobrazili Vám tie najvýhodnejšie ponuky!
Potom už stačí len prejsť do vybraného e-shopu a knihy si objednať...