Korpusové přístupy k české diglosii - Michal Škrabal,Zuzana Laubeová,Barbora Štěpánková

Cílem edice Studie z korpusové lingvistiky, vydávané NLN a projektem Český národní korpus od roku 2006, je poskytovat prostor pro výzkum prováděný pomocí jazykových korpusů, tj. rozsáhlých souborů autentických textů v elektronické podobě. Výhodou takového přístupu je jeho empirická podstata, opakovatelnost postupů a důraz na živý jazyk a typický úzus. V edici jsou publikovány materiálově založené sondy z nejrůznějších oblastí jazykovědy a výzkumu komunikace: od témat lexikologických, morfologických a syntaktických přes práce kontrastivní a kvantitativní až po zaměření na specifika jednotlivých forem jazyka či na metodologii korpusového výzkumu. Od uveřejnění Fergusonovy základní studie v roce 1959 se objevují pokusy aplikovat diglosii na češtinu. Diglosie, tj. funkčně diferencované používání dvou jazykových variet (vysoké a nízké) v jedné společnosti, je zde zpravidla spatřována v odlišném užívání spisovné a obecné češtiny. Původně binárně vymezený pojem diglosie je však v současnosti narušován ze dvou stran: jednak možností specializovanějšího a poučenějšího lingvistického popisu, jednak způsobem chápání komunikačního prostředí, jež máme v rámci jazyka k dispozici. Předkládaná monografie nasvěcuje problematiku diglosie v češtině z různých úhlů pohledu: převažuje ten kvantitativní, zaměřený na oblast morfologie, lexika a stylových žánrů; kvalitativní pohled je pak reprezentován sociolingvistickým přístupem zkoumajícím jazykový management. Metodologickým svorníkem obou perspektiv jsou korpusová data: kromě reprezentativního korpusu psané češtiny a dvou mluvených korpusů byly využity i korpusy specializované. Právě tato empirická data, v objemech ještě před pár dekádami zcela nemyslitelných, naše vědomosti o diglosii v češtině podstatně korigují; spolu s významnými technologicko-společenskými změnami pak odhalují problematičnost tohoto konceptu, resp. obrušují jeho ostrou binaritu ve prospěch fuzzy povahy daného jevu.