Když padají manga

Dvacetiletý Vojtěch Bílý strávil jeden školní rok jako učitel-dobrovolník na karmelitánské misii ve Středoafrické republice (SAR). Po jeho příjezdu zde vypukla občanská válka mezi muslimskými okupanty a původním křesťanským obyvatelstvem. Na Vojtovi tak náhle bylo s minimem prostředků a zkušeností vytvořit dětem v misijní škole ostrůvek bezpečí, konstruktivní práce a normality. Kromě toho se Vojta spolu s charismatickým představeným misie P. Aureliem Gazzerou zapojil do monitorování zločinů a po jeho boku se účastnil pokusů o smírčí jednání mezi znesvářenými stranami. Poznal tak „zevnitř“ fungování obávaných povstaleckých skupin Séléka a jejich bojovníky, motivované především touhou po prestiži a majetku, jež jsou v chudé, prakticky nefungující zemi nedostatkovým zbožím. V období otevřených bojů, kdy se misie proměnila v improvizovaný uprchlický tábor, zde Vojta pomáhal se zásobováním, hrál si s dětmi uprchlíků, aby odvedl jejich pozornost od hrozícího nebezpečí, a rovněž podával exkluzivní zprávy o situaci českým i světovým médiím, vládám a humanitárním organizacím, které konflikt ve Středoafrické republice kriticky dlouho nezajímal. Stal se svědkem odsunu muslimů ze SAR, jenž měl vyřešit konflikt, avšak zpřetrhal mnohé sousedské i přátelské vazby. Vojtův návrat domů se pak víceméně překryl se zklidněním situace, kdy se lidé na misii a v jejím okolí „po bouři“ sbírají k další existenci.