Jak si žijí zvířátka

Je to knížka dvanácti pohádek a zhudebněných říkadel, omalovánek i možností, jak si sestavit vlastní pohádku, rozvíjet dětskou fantazii a v neposlední řadě i dětskou řeč, lze použít i prvky dramatické výchovy. Pohádky jsou psány hezkým, milým jazykem, svět zvířátek kopíruje v dětském pojetí svět dospělých se všemi jejich radostmi i starostmi. Na konci každé pohádky je zformulováno krátké shrnutí a morální poselství. Rovněž po výtvarné stránce je knížka zpracována na vysoké úrovni, nejsou zde žádné laciné až lascívní kresby, jak je známe z pohádek převážně zahraniční provenience či jejich napodobenin. Pohádky Jany Petráčkové jsou určeny nejen ke čtení, práce s CD nabízí i jiné varianty. Mělo by být samozřejmostí, že při čtení si s dětmi o obsahu povídáme. Ptáme se dítěte, jaké pocity mělo konkrétní zvířátko ve zcela konkrétní situaci, jak by se cítilo dítě v podobném okamžiku. Pokud se k tomu přidá názorné předvádění citů a pocitů, ať už samotným dítětem nebo oblíbeným plyšáčkem, učíme děti empatii a základům sociální inteligence. Společné chvilky nad knížkou si mohou děti i s rodiči zpestřit krátkými říkadly, zhudebněnými na CD. Hudební zpracování je pomalé, aby je mohly správně vyslovovat i malé děti, které ještě nemají zcela vyvinutá mluvidla a u písniček v rychlém rytmu stíhají vyslovovat pouze první slabiky jednotlivých slov. Správné je pomalé vyslovování, poté lze písničky při zpěvu zrychlovat, vždy však do té míry, aby dítě zvládalo správnou výslovnost. Říkadla lze nejen zpívat, ale také společně předvádět – základem by měla být dětská fantazie, doplněná o rodičovské nápady. Hraje-li si rodič u říkadla současně s dítětem, podporuje se úzké pouto mezi rodičem a dítětem, zdroj bezpečí pro dítě. Hlavní důraz je kladen na rozvoj dětské fantazie, procvičování jemné motoriky a zejména na jazykovou průpravu před nástupem do první třídy ZŠ. Jedním z důležitých cílů je naučit dítě souvislému ústnímu projevu, se správnou větnou intonací (klesnutí hlasem, otázka apod.) Na tento nedostatek si často stěžují učitelky 1.stupně, dítě je schopno komunikovat ve stylu otázka - odpověď, často se zkratkovitými výrazy, hezké dětské povídání bývá často na nízké úrovni. Jak tedy na to? Jednotlivé pohádky jsou provázeny obrázky - omalovánkami, úroveň vybarvení obrázků bude pochopitelně odpovídat věku dítěte. Každá pohádka má jeden velký obrázek, zahrnující veškerý děj v pohádce, kromě toho má každá pohádka asi 5-6 menších obrázků, které znázorňují jednotlivé výseky z pohádkového děje. Obojí obrázky jsou ke stáhnutí na CD, tiskneme opakovaně dle potřeby. Nejprve učíme děti odpovídat na klasickou otázku „co je to“ a „ co dělá“. Podle věku pak přechází k nahrazování citoslovce např. „frrr“ sloveslem „letí“. Malé obrázky lze rozstříhat, sestavit z nich pohádku ve správné posloupnosti, kterou pak dítě může reprodukovat. Dbáme na správnou intonaci. Obrázky lze promíchat a vytvořit či lépe nechat vše na dítěti, výsledkem je žertovná „pohádka naruby“, kterou lze opět převyprávět. CD je uspořádáné pro děti, které ještě neumí číst – menu zde není napsáno, ale zobrazeno ikonami obrázků, umožňující klikání i dítětem-nečtenářem. Jsou zde k dispozici všechny pohádkové obrázky, z nichž může dítě samostatně vybírat ty, které se mu líbí, a myší je lze umísťovat na horní lištu. Vytváří si vlastní pohádky, i zcela nesmyslné, které ho prostě baví. Závěrem by mělo být opět převyprávění pohádky rodičům – nevhodný je přístup „tak si sedni k počítači, sestavuj si pohádky“, čímž se sice dítě asi zabaví, ale výchovná tečka k postupnému zvládání českého jazyka chybí. Tímto pojetím v kombinaci s CD je knížka Jany Petráčkové zcela ojedinělá na dětském domácím trhu s pohádkami pro dět