I zvíře mělo více útrpnosti než člověk - Stanislava Vodičková

Paměti patera Františka Štveráka zachycují jeho životní osudy v období nacistického a komunistického režimu. Za německé okupace Československa se zapojil do domácího odboje, na jaře 1940 byl zatčen, brutálně vyslýchán a nakonec poslán do koncentračního tábora Dachau a odtud do Sachsenhausenu. V náročných podmínkách kárné kompanie přežil mnohé situace, kdy mu šlo o život. V červnu 1942 ho přeložili zpět do Dachau a tam se 29. dubna 1945 dočkal osvobození. Na podzim téhož roku byl povolán do Dachau jako svědek obžaloby k soudnímu procesu s nacistickými válečnými zločinci. Po únoru 1948 se postavil proti omezování práv katolické církve v Československu. V červnu 1949 byl zatčen Státní bezpečností a odsouzen na dvacet měsíců do vězení. Po propuštění odmítl nabídku významného místa v církevní správě výměnou za spolupráci s komunistickou mocí. Následovala internace v klášteře Želiv a poté v přeškolovacím středisku Hrádek. Nakonec byl v roce 1954 propuštěn ze zdravotních důvodů. O dva roky později, ve věku 47 let, na následky dlouhodobého věznění zemřel. Ve svých vzpomínkách F. Štverák barvitě vylíčil osud kněze bojujícího s totalitní mocí a podal svědectví o utrpení i odvaze mnoha nevinných lidí.