Hieronymus Bosch: Cesta do nebe a pekla

V případě výjimečného umělce, jenž stvořil díla jako Zahrada pozemských rozkoší, Fůra sena, Pokušení svatého Antonína nebo Poslední soud, si lze položit především otázku, kde mohl spatřit ony pozoruhodné bytosti, jimiž se jeho obrazy jen hemží. Trpěl snad alkoholickými přeludy? Nebo že by se už tehdy v jeho rodném ’s-Hertogenboschi konzumovaly halucinogenní houby? Publikace Hieronymus Bosch nabízí poněkud odlišné odpovědi. Jako každý zbožný křesťan své doby žil i Hieronymus (nebo Jheronimus, jak zní původní přepis jeho jména) Bosch v nezvratném přesvědčení, že přírodní svět není úplně takový, jaký se jeví. Domníval se, že zemi obývají ďáblové a démoni, kteří jen čekají na to, až budou moci mučit zemřelé hříšníky. Sám Hieronymus byl laický katolický duchovní, zastával úřad, v němž mohl působit mimo jiné i jako exorcista. Díky své mimořádně bujné obrazotvornosti dokázal předjímat nebeskou i pekelnou realitu duchovního světa i života po smrti. Dle autorova názoru neměl Bosch v úmyslu, aby jeho prapodivné výjevy kdokoli rozluštil; slovy obdivovatele, který žil v témž století, bylo jejich účelem diváka „zmást, vyděsit a rozrušit“. Právě proto, že jsou tak zvláštní, se o nich má především přemýšlet a diskutovat. V tomto duchu předkládá Gary Schwartz s cílem rozproudit debatu a podnítit čtenářovu představivost nové, vlastní interpretace