Existuje bytost odpornější než člověk?

„Existuje bytost odpornější než člověk? Galachov kdesi četl, že v jednom africkém kmeni nutili starce vylézt na vysoký strom. Pak ke stromu přistoupili statní muži a třásli jím. Kdo spadl a zabil se, toho snědli, těm, kteří se udrželi, bylo dovoleno ještě nějaký čas žít.“ Tato slova, jimiž začíná jedna ze tří mistrovských novel, jimiž čes­kému čtenáři představujeme prozaickou tvorbu významného současné­ho ruského spi­so­vatele a myslitele Vla­dimira Kantora, označovaného za pokračo­vatele F. M. Dostojevského, V. S. Solovjova a N. Berd’ajeva, jakoby předznamenávala okruh témat, která se na pozadí prostých lidských příběhů ze všední, až banální současnosti ruského života před čtenářem otevírají: aktuální stav lidské společnosti a obecněji civilizace, rozpad tradičních morálních hodnot, lidská lho­stej­nost, egoismus, nadčasová otázka smyslu života, smrti a lidského údělu vůbec. Vladimir Kantor, v popředí jehož zájmu je filozofie rus­kých dějin a kultury, ovšem není pouhým moralistou brojícím proti zlořádům dnešní společnosti a no­stalgicky či naivně se ohlížejícím zpět do dávné minulosti, jeho pro­nikavé náhledy na sou­časný svět i na jeho možné budoucí směřování vycházejí z hluboké znalosti historie, a to jak ruské, tak evropské. Vladimir Karlovič Kantor, prozaik, filozof, historik kultury, profesor filozofické fakulty Státní univerzity v Petrohradě, je autorem více než 450 publikovaných prací. Přednáší na evropských i zámořských univerzitách, zabývá se filozofií ruských dějin a kultury. Jeho práce byly přeloženy do angličtiny, němčiny, francouzštiny, polštiny, srbochorvatštiny a estonštiny. K jeho nejznámějším monografiím patří: Bratři Karamazovovi (1983), Hledání osobnosti: Zkušenost ruské klasiky (1994), Fenomén ruského Evropana (1999), Ruský Evropan jako kulturní jev (2001) a Ruská klasika neboli existence Ruska (2005). Je autorem románů Krokodýl (1990) a Pevnost (2004) a souborů kratších próz Dva domy a okolí (2000), Sousedé – arabesky (2008) a Zralé jablko (2012). Je laureátem Ceny Heinricha Bölla (1992).