DNA bohů

Chris Hardyová, badatelka rozvíjející revoluční dílo Zecharii Sitchina, dokazuje, že „bohové" z dávných mýtů, návštěvníci z planety Nibiru, nás stvořili s použitím své vlastní „božské" DNA, kterou nejdříve získali ze své žeberní kostní dřeně, aby později v tomto díle pokračovali milostnými akty s prvními lidskými ženami. Hardyová čerpající z četných posvátných textů detailně popisuje genetické manipulace na lidstvu prováděné anunnackou vědkyní Ninmach, za pomoci Enkiho a Hermese. Odhaluje, že první výtvor Ninmach, žena jménem Tiámat/Eva, obsahovala víc mimozemské DNA než předchozí model Adamu a že biblický Noe představuje završení její práce. Při zkoumání války mezi anunnackými bratry Enkim a Enlilem Hardyová odhaluje, jak představy o hříšnosti a méněcennosti žen vzešly z Enlilových snah zotročit a vyhladit lidstvo, v čemž mu opakovaně zabránili Enki s Ninmach. Autorka dále líčí, jak byla o tisíce let později posvátná sexualita, která byla lidem vštěpovaná a kterou stále vidíme v tantrické praxi, potlačena patriarchální koncepcí prvotního hříchu a jak na nevinnou Evu padla vina za vyhnání lidí z Edenu a upadnutí v nemilost. Hardyová dokazuje, že bůh, který nás stvořil, nebyl totožný s bohem, který nás vyhnal z Edenu, a dospívá k závěru, že k žádné apokalypse nedojde, protože dualita dobra a zla nikdy skutečně neexistovala — šlo pouze o znepřátelené bohy, kteří mezi sebou bojovali a zatáhli lidstvo do svého soupeření o moc. Tento ucelený psychologický rozbor, kterak byla dlouhá a pokračující historie lidských konfliktů utvářena bojem mezi dávnými „bohy", nám umožní překročit rámec uvažování „(moje) dobro versus (tvoje) zlo", který nám vnutil Enlil, a začít si konečně sami řídit náš planetární osud.