Označit někoho za surrealistického autora může mít mnoho důvodů.
Jeden z nich je i ten, že označovatel si s kresbou, textem, filmem
neví rady. Nerozumí jim. Falešným znakem „pokroku“ (ne jediným) je
rozumět, chápat, mít jasno. Málokdo má odvahu přiznat veřejně:
Nerozumím tomu, nechápu to. Nevím. Ale je to krásné. Vzrušuje mě to
a vyrušuje. Nenechává mě to v klidu… Novela Biče svědomí
(1978) Evy Švankmajerové a Vratislava Effenbergera se drží v první,
kompaktní části linie psychologického realistického popisu
duševního světa a propletenosti vztahů hlavních hrdinů Emy a jejího
manžela Jáchyma a jejich milenců, zároveň se jí vine neočekávaná,
přesto jistým způsobem samozřejmá představivost. V navazujícím
druhém, „roztříštěném“ díle, rozděleném na menší části, pak nějaký
neznámý nezbeda zcela serval kohoutky, kterými je imaginace
připouštěna, a vzniklá potopa následně jakoby rozdělila cesty
hlavních hrdinů (Ema je poslána na Blízký východ v krabici
deklarované jako Hořické trubičky). Pokud nejde o koncept,
spisovatelé si svoje vinice hlídají a nepouštějí nikoho na brigádu,
aby jim pomohl zaštipovat či plít. Surrealističtí tvůrci naopak při
psaní rádi kooperují. Synergický efekt této spolupráce nemusí být
na první dojem zřejmý — ostatně, psát texty jen na jedno čtení je
pitomost. Naopak, při každé další četbě musí mít čtenář dojem, že
jde o „novou“ knihu. V případě Bičů svědomí to funguje.
Rímska ríša sa na vrchole svojho rozmachu dostávala do čoraz
búrlivejších pomerov, keď bola napádaná rôznymi kmeňmi spoza
vonkajších hraníc ríše a zároveň v jej vnútri vznikali rozpory
medzi samotnými Rimanmi. Marcus Aurelius sa stal cisárom práve v
takýchto pohnutých časoch. Väčšiu časť svojej vlády bol nútený
prežiť medzi vojskom v odľahlých častiach ríše v bojoch za
zachovanie jej celistvosti a v snahe usporiadať pomery po často
vznikajúcich rozbrojoch. Životné skúsenosti počas mnohých takto
prežitých rokov mu umožnili, aby si v neskoršom čase svojho života
vytvoril ucelený pohľad na ľudské bytie a strasti s ním spojené. Je
známy ako cisár, ktorý sa výrazne zaujímal o filozofiu, o poznanie
ľudskej duše, pričom bol silným zástancom stoicizmu. Marca Aurelia
preslávila jednak jeho výnimočná schopnosť udržiavať i počas
problematických pomerov celistvosť ríše a riešiť zložité problémy,
a tiež jeho filozofické dielo Myšlienky k sebe samému. Dielo
napísal v posledných rokoch svojho života a začal ho písať na území
Kvádov pri Hrone, teda na území dnešného Slovenska. V Myšlienkach
zhŕňa svoje životné skúsenosti a s umiernenosťou sa ponára do úvah
o podstate sveta a o jeho princípoch. Okrem vlastných názorov
uvádza i množstvo myšlienok iných autorov, čo svedčí o jeho
mimoriadne vysokej vzdelanosti. Myšlienky Marca Aurelia sú veľmi
pôsobivé a je z nich zrejmé, že ich autor bol znamenitý muž, ktorý
sa obdivuhodným spôsobom dokázal zamýšľať nad ľudskou existenciou.
Publikáciu dopĺňa úvodná štúdia Miloslava Okála Život a dielo Marca
Aurelia.
Stále hľadáte nejaké knihy on-line a už Vás nebaví prechádzať všetky e-shopy?
Nájdite všetky knihy, ktoré si chcete kúpiť. Pridajte si ich do košíka a nechajte nás, aby sme porovnali ceny a dostupnosť e-shopov s knihami a zobrazili Vám tie najvýhodnejšie ponuky!
Potom už stačí len prejsť do vybraného e-shopu a knihy si objednať...