Norský spisovatel Tarjei Vesaas (1897–1970) byl jedním z ústředních
představitelů norské literatury 20. století. Román Bělidlo
(Bleikeplassen, 1946) patří k jeho zralým prózám, vystavěným na
půdorysu jednoduchého realistického příběhu, který prostoupen
symbolickými významy a jako celek vytváří působivý obraz lidské
existence. Bělidlo je symbolické místo „konečné, přírodními živly
dovršené očisty od špíny, všeho toho nekalého, s čím se potýkají
doslova i v přeneseném smyslu lidé v prádelně jednoho malého města.
Bělidlo vznikalo původně jako náčrt k divadelní hře, za války ho
autor přepracoval v román a v roce 1953 na popud divadelníků opět
zdramatizoval. Na formě románu je divadelní prvek znát. Velký podíl
dialogů je však v souladu jak s realistickou rovinou, tak se
záměrem románu: ukázat, k jaké tragédii může vést nefungující
komunikace mezi jinak blízkými lidmi. Románové postavy jsou prostí
lidé, kteří nejsou zvyklí ani schopni své pocity verbalizovat,
nanejvýš je v rozjitřeném stavu vnímají v metaforách ze světa
přírody. (…) Ačkoliv se Vesaas ve své rozsáhlé tvorbě (vydal na
dvacet románů, čtyři sbírky povídek, šest sbírek básní a tři
divadelní hry) nevěnoval výslovně norským tématům a zaměřoval se
výhradně na životní situace člověka obecně, vnímal zvlášť citlivě
jeho iracionální, až zničující pudy, nacházíme u něj díky
symbolické stylizaci v plné míře to, co jsme si navykli obdivovat
na severské literatuře 20. století: bytostné sepětí člověka s
přírodou a nebezpečnou souvztažnost jeho nezvládnutých vášní s
přírodními živly,“ píše v doslovu překladatelka románu Helena
Kadečková.
Rímska ríša sa na vrchole svojho rozmachu dostávala do čoraz
búrlivejších pomerov, keď bola napádaná rôznymi kmeňmi spoza
vonkajších hraníc ríše a zároveň v jej vnútri vznikali rozpory
medzi samotnými Rimanmi. Marcus Aurelius sa stal cisárom práve v
takýchto pohnutých časoch. Väčšiu časť svojej vlády bol nútený
prežiť medzi vojskom v odľahlých častiach ríše v bojoch za
zachovanie jej celistvosti a v snahe usporiadať pomery po často
vznikajúcich rozbrojoch. Životné skúsenosti počas mnohých takto
prežitých rokov mu umožnili, aby si v neskoršom čase svojho života
vytvoril ucelený pohľad na ľudské bytie a strasti s ním spojené. Je
známy ako cisár, ktorý sa výrazne zaujímal o filozofiu, o poznanie
ľudskej duše, pričom bol silným zástancom stoicizmu. Marca Aurelia
preslávila jednak jeho výnimočná schopnosť udržiavať i počas
problematických pomerov celistvosť ríše a riešiť zložité problémy,
a tiež jeho filozofické dielo Myšlienky k sebe samému. Dielo
napísal v posledných rokoch svojho života a začal ho písať na území
Kvádov pri Hrone, teda na území dnešného Slovenska. V Myšlienkach
zhŕňa svoje životné skúsenosti a s umiernenosťou sa ponára do úvah
o podstate sveta a o jeho princípoch. Okrem vlastných názorov
uvádza i množstvo myšlienok iných autorov, čo svedčí o jeho
mimoriadne vysokej vzdelanosti. Myšlienky Marca Aurelia sú veľmi
pôsobivé a je z nich zrejmé, že ich autor bol znamenitý muž, ktorý
sa obdivuhodným spôsobom dokázal zamýšľať nad ľudskou existenciou.
Publikáciu dopĺňa úvodná štúdia Miloslava Okála Život a dielo Marca
Aurelia.
Stále hľadáte nejaké knihy on-line a už Vás nebaví prechádzať všetky e-shopy?
Nájdite všetky knihy, ktoré si chcete kúpiť. Pridajte si ich do košíka a nechajte nás, aby sme porovnali ceny a dostupnosť e-shopov s knihami a zobrazili Vám tie najvýhodnejšie ponuky!
Potom už stačí len prejsť do vybraného e-shopu a knihy si objednať...