A stromy ve Vídeňském lese stále stojí

Proč číst další knihu o holokaustu? Protože vypráví o současnosti. O tom, že rádi věříme iluzím. O rodičovské lásce. O osamělosti a boji spocitem ukřivděnosti. Tahle reportáž by neměla ve vaší knihovně chybět tím spíše, že jste tu knihovnu pravděpodobně koupili vIKEA. Když se před několika lety dostaly na veřejnost informace o minulosti Ingvara Kamprada, zakladatele IKEA, o jeho stycích a podpoře švédských fašistů, veřejně vystoupil sprosbou o prominutí, napsal dopis svým zaměstnancům a svou prosbu opakoval vmnoha rozhovorech. Historická reportáž Elisabeth Asbrink A stromy ve Vídeňském lese stále stojí ve Švédsku vyvolala skandál ještě před zveřejněním. Všichni milují mýty o své historii. Nejvíce se nás dotkne, když někdo na denní světlo vytáhne zapomenuté příběhy spojené sholokaustem a antisemitismem, napsal Wojciech Orliński. 524 dopisů, které židovští rodiče posílají svému synovi zVídně do Švédska, kam ho poslali, aby ho zachránili jediný zrodiny přežil, ale i vtéto severské zemi se musel potýkat santisemitismem. Kniha je trpkým pokusem autorky vyrovnat se smýtem o Švédsku třicátých let mýtem o zemi rovnosti, solidarity a pokroku. Přesto však pro ni několik stovek rasově cizích uprchlíků představuje ohrožení společenského blahobytu. Švédský antisemitismu třicátých let není žádným tajemstvím, ale až autorka ukázala, jakými samozřejmými, necitlivými a krutými činy se projevoval. Upozorňuje také na to, do jaké míry se ve švédské, ale nejen ve švédské společnosti, podařilo vytlačit zpovědomí zodpovědnost za holokaust. Historická reportáž A stromy ve Vídeňském lese stále stojí je také knihou o současnosti, protože poukazování na ostudnou minulost nás činí citlivější kdramatům, která se odehrává před našima očima drama uprchlíků vsoučasném světě. Rasismus nezemřel, jen změnil jazyk. Pojem horší rasy nahradila cizí kultura. Oautorke Elisabeth Asbrink (*1965) je švédská spisovatelka a novinářka. Pracovala v televizi SVT jako redaktorka a producentka, podílela se také na přípravě jednoho z nejpopulárnějších rozhlasových programů ve Švédsku Sommar in P1 (Léto na stanici P1). Žije ve Stockholmu a Kodani. Už její knižní debutSmärtpunkten(Citlivý bod) byl v roce 2009 nominovaný na Augustovu cenu v kategorii non-fiction a na Cenu švédské investigativní žurnalistiky. V roce 2010 spolupracovala na knize švédského fotografa Björna AbelinaBLÄCK tatueringar hud minnen(INKOUST vzpomínky tetované na kůži). Jako autorka dramat debutovala hrou Räls/Tracks(Koleje), kterou dokončila v roce 2012. Vsoučasnosti je přeložena do několika jazyků. Její druhá knihaA stromy ve Vídeňském lese stále stojí získala nejen Augustovu cenu, ale také prestižní ocenění pro reportážní literaturu, Cenu Ryszarda Kapuścińského, a cenu Švédsko-dánského kulturního fondu. Tato kniha ve Švédsku vyvolala skandál ještě před zveřejněním. Všichni milují mýty o své historii. Nejvíce se nás dotkne, když někdo na denní světlo vytáhne zapomenuté příběhy spojené sholokaustem a antisemitismem, napsal Wojciech Orliński. Když se před několika lety dostaly na veřejnost informace o minulosti Ingvara Kamprada, zakladatele IKEA, o jeho stycích a podpoře švédských fašistů, veřejně vystoupil sprosbou o prominutí, napsal dopis svým zaměstnancům a svou prosbu opakoval vmnoha rozhovorech. Autorčina kniha 1947 (2016, slovensky Absynt 2018) je ambiciózním historicko-reportážní projekt, vněmž Elisabeth Asbrink rekonstruuje jediný poválečný rok 1947, rok, který formoval i naši současnost. Poslední publikací je Made in Sweden: 25 ideas that created a country (2019), pokus o načrtnutí základů švédské identity.